Vladimir Holan nació en 1905 en Praga (Chequia), donde murió en 1980.
V KUCHYNI
Nebyls tu
málem rok… Bál ses sem vstoupit..
A jen jsi tak udělal, prázdnota kdysi žadonící
a potom zhrzená zanevřela teď na tebe
a svéhlavě se dožaduje, abys odpykával
svou přítomnost svou přítomností…
Všechno je tady k tvému pohanění:
linoleum, třísky na podpal, vyprahlá moucha,
chlebová plíseň, zabřesklý ocet trhlin
a šťavel skvrn a tříslo staženého vzduchu
a z čihadla koutů prskající pavučiny
a docela vespod ticho, zrovna tam,
kam svítí měsíc jenom ve dne…
Však mezi těmi věcmi spatříš náhle
(s krutou, nejvšednější, a tedy nejtajemnější
a jakoby doživotní určitostí)
kávový šálek a na něm stopy po líčidle,
kde přitiskly se kdysi naposled
rty té, která tě opustila.
A jen jsi tak udělal, prázdnota kdysi žadonící
a potom zhrzená zanevřela teď na tebe
a svéhlavě se dožaduje, abys odpykával
svou přítomnost svou přítomností…
Všechno je tady k tvému pohanění:
linoleum, třísky na podpal, vyprahlá moucha,
chlebová plíseň, zabřesklý ocet trhlin
a šťavel skvrn a tříslo staženého vzduchu
a z čihadla koutů prskající pavučiny
a docela vespod ticho, zrovna tam,
kam svítí měsíc jenom ve dne…
Však mezi těmi věcmi spatříš náhle
(s krutou, nejvšednější, a tedy nejtajemnější
a jakoby doživotní určitostí)
kávový šálek a na něm stopy po líčidle,
kde přitiskly se kdysi naposled
rty té, která tě opustila.
EN LA COCINA
No venías desde hace casi un año…
Tenías miedo de entrar.
Y, cuando lo has hecho, el vacío al
principio tan deseado,
después rechazado con horror, se ha
vengado
pidiéndote obstinadamente expiar
tu presencia con tu presencia…
Aquí todo te da vergüenza:
el linóleum, la leña para el fuego,
las moscas muertas,
el pan mohoso, el vinagre
resquebrajado en reflejos
y la acedera con manchas, y la piel
curtida por el aire,
y el escupitajo de las arañas al
acecho en los rincones,
y, por encima de todo esto, el
silencio
donde la luna sólo brilla por el día…
Pero súbitamente percibes
(con la certidumbre de una vida
cruel, muy ordinaria, muy misteriosa)
una taza de café con, justo en el
borde,
una huella de rojo de labios, como si
la que había bebido
acabara de dejarte.
Comentarios
Publicar un comentario